ČTENÍ KE KÁVĚ

Na podzim jsem vyrazila koupit hlínu. Jsem květinový maniak a v džungli zimní zahrady řvaly kytky po přesazení. Nechtělo se mi čekat do jara. Když jsem v zahradnictví zahlídla 70 litrový pytel hlíny za mrzký peníz, neváhala jsem a táhla ho k pokladně.

Po dlouhé době jsem upekla chleba a vzpomněla si, jak u nás doma vždycky neděle voněly. Maminka pekla tři pecny na týden a něco sladkého k odpolední nedělní kávě. Ty vůně se linuly celým bytem už od rána a nás s bráchou paralyzovaly. Tak, že jsme od oběda nevystřelili do šanovských uliček jako jiné dny, ale motali se po bytě...

Zavřela za sebou dveře a vydala se mrazivým večerem k lavičce. Ztěžka stoupala do stráně. Našlapovala ve vysokém sněhu a každý pohyb jí bolel. U staré višně se na chvíli zastavila. Pohladila popraskané větve a zatřásla jimi, aby z nich opadal těžký sníh.