ŠRUMEC

Ve středu večer se mi nechtělo z domu vycházet. Po 17. hodině se už stmívá, vlhko zalézá pod kabát, cestu autobusem taky nemusím... Když jsem se ale po hodině strávené v teplické knihovně potom vracela tmou a lezavým vlhkem domů, opakovala jsem si pořád dokola: Bože, to byla nádhera. Myslím, že jsem to prohlásila ve vylidněné ulici párkrát i...

Když jsem se Sváťou Vašutem dělala rozhovor na jeho zahradě, slíbil, že mě vezme na zkoušku souboru. Diáře jsme nechali zavřené, jelo se hned. Jen co jsem po dvaceti minutách našla čudlík, abych vypnula diktafon.

Na konci roku přicházejí chvíle, kdy tělo začne odmítat i letmý pohled na kulinářské skvosty. Zato duše řve hlady, ať koukám zvednout zadek, že si chce taky ještě užít a nacpat se.