Katka s Annou otevřely v  Teplicích první bezobalový obchod

10.07.2019

Tím, že si lidstvo zadělává na ekologickou katastrofu, vás nebudu unavovat. Už celé věky se chováme k přírodě jako otrokáři a o hrozbě nepředstavitelných následků někteří nemají ani páru. Museli by si totiž občas něco přečíst a něco si uvědomit. A mnozí k takovým činnostem nemají bohužel dostatečné kapacity. Proto i snaha ekologických iniciativ, aby lidi začali se změnou myšlení především u sebe, bývá většinou smetena z kluzkého povrchu zdi, na kterou obvykle dopadá hrách. Marnost nad marnost. Jenomže fňukat a nedělat nic je to poslední, co by věci pomohlo.

Tohle si už před lety uvědomily Katka Bobková s Annou Pášovou, které si ve středu 10. července splnily svůj sen. Úderem desáté hodiny totiž otevřely vůbec první bezobalový obchod v Teplicích. Pojmenovaly ho Na hrášku a najdete ho v ulici U Nádraží. Katka s Annou svému projektu věří. A já budu věřit s nimi, že se jim i přes ignoraci neznalých podaří tuhle báječnou věc v Teplicích prosadit a udržet.

Zleva: Kateřina Bobková a Anna Pášová

Co jste dělaly před tím, než jste Na hrášku otevřely?

A: Původně jsme pracovaly v ústecké firmě. Jako asistentka a recepční. Ale začaly jsme přemýšlet o tom, že nám to úplně nestačí, že to není přesně to, co bychom chtěly dělat do budoucna. Chodily jsme v Ústí do bezobalového obchodu a říkaly si, že je škoda, že v Teplicích nic takového není. Až jednou Katka přišla a řekla, proč čekat, až to někdo udělá. Pojďme to udělat my.

K: My jsme byly obě ústecké. Jenomže před rokem jsem se přestěhovala do Hrobu a tím pádem dojíždět do Ústí není tak docela ekonomické ani ekologické.

Neměly jste strach vrhnout se do podnikání?

K: Ne, vůbec ne. Spoustu zkušeností máme z bývalé práce. Ono se sice zdá, že asistenční práce jsou o tom, uvařit kafe, nebo přinést papír, ale co se týče náplně, je to hodně různorodé. Člověk se tam otrká. Jednak v komunikaci s lidmi a vůbec, celkově, v administrativě. A taky přestanete mít strach, když tomu, co děláte, bezmezně věříte a jste absolutně přesvědčené, že je to správná věc. To je motor, co nás žene dopředu.

Máte za sebou někoho, kdo by vás usměrnil, poradil vám, pokud se věci nebudou dít, jak by měly, pokud se ten motor příliš zahřeje?

K: To budu asi já! (Ony se ty dvě vážně neustále smějí.)

A: A taky naše protějšky, kdyby nám to moc ujelo.

Podařil se vám vytvořit pěkný prostor. To je okoukané z jiných bezobalových prodejen?

A: Ne tak docela. Ministerstvo vydalo pro bezobalové prodejny dokonce manuál. Takže z toho jsme vycházely. Samozřejmě jsme se také inspirovaly u rozjetých prodejen tohoto typu, abychom se měly od čeho odrazit. Především je to ale o tom, jaké jsme měly představy my. Jsou tu zakomponovné naše nápady, snažily jsme se to udělat tak, jak se to líbí nám.

V ulici U Nádraží je docela problém s parkováním. Chcete to nějak řešit?

K: My víme. Obrátily jsme se na město, skrz rezervaci parkovacích míst, ale to bychom se nedoplatily. My jsme apelovaly tím, že to je přínos i pro město. Částečně to řeší otázku odpadu. Ale pan primátor to vidí jinak a řekl, že je na každém podnikateli, vybrat si místo.

A: Víte, my nejsme další kadeřnictví v tomhle městě. Když jdete ke kadeřnici, tak můžete zaparkovat na druhé straně města a dojít to pěšky. Ale v momentě, když máte tašku plnou prázdných obalů, sklenic, krabiček, takže to má už svoji váhu, natož, když od nás odcházíte a máte to naplněné, přes půl města jít nemůžete. Takže už z toho důvodu jsme chtěly tu rezervaci tady mít.

V ulici U Nádraží je problém s parkováním.

A co plány do budoucna?

K: Zatím jsme začaly s určitým počtem položek a chceme hledat dál nové způsoby. Ne každý dodavatel dokáže fungovat na bezobalové bázi. Někteří nám dodávají zboží ve vratných obalech. My jim obaly vrátíme prázdné a oni nám je zase naplní. Ale někteří to ještě neumí. Takže to bude zpočátku o hledání řešení, cest a možností.