Bílinale 2019

18.07.2019

Kostelíky v naší krajině jsou jako majáky v přímořských oblastech. Pocestným jejich věžičky už z dálky oznamují, že se blíží vesnice, ztraceným ukazují směr a bolavým zvěstují příslib uzdravení.

Ne vždy se k nim lidé chovali s úctou. Ne všechny přežily střídání dob dobrých a zlých. Ne každá z podobných sakrálních staveb lokálního charakteru měla to štěstí, že je i dnes součástí života lidí v aktuálním čase i místě.

Pražský spolek Omnium podobné památky probouzí k životu. Naposledy, ve dnech 12.-14. července, to byly tři z opuštěných kostelů na Bílinsku. Strhl z nich letitý nános prachu a v rámci prvního ročníku art festivalu Bílinale je nechal tepat jedinečným propojením umění a genia loci prostor, prodřených časem a lhostejností. Životadárné pozornosti organizátorů, tvůrců a diváků se dostalo Kostelu Zvěstování Panny Marie v Bílině-Újezdu, Kostelu sv. Kateřiny v Chouči a Kostelu sv. Havla v Hrobčicích. 

Kostel Zvěstování Panny Marie, Bílina -Újezd 

Na akci dorazilo sedm umělců z Čech a Německa. Vzhledem ke zkušenostem s podobnými počiny jsem zprvu malinko podlehla skepsi. Zbytečně. Celá akce byla zážitkem, který nevydýcháte za den, ani za týden. Zážitkem, který vám uvízne hluboko pod povrchem.
---
Expozice byly neuvěřitelně živočišné, obdařené naturelem výjimečných lidí, jejich tvorbou a přístupem k prostředí, kde několik dní tvořili. Živé, komunikativní umění. Diváci získali bonusy ve formě turbo emočního zážitku, opojných dojmů, nitra vyhlazeného k pokoře a usebrání. A taky deja vu, jak poznamenala báječná průvodkyně, pracovnice Regionálního muzea v Teplicích a kurátorka výstavy, Vendula Fremlová. Deja vu v každém pohledu, v každém koutě, v každém lehkém závanu světla...
---
V. Fremlová: "Tématem Bílinale je Nádech, výdech. Nová rytmizace. Oživení opuštěného sakrálního místa."

Interiér kostela v Bílině - Újezdě

Podobné deja vu vyvolává svými díly i Němka Karen Kling, která při tvorbě používá vosk jako při enkaustice. Pokrývá jím fotografie a vytváří na nich působivý barevný filtr. Výsledný dojem nejasného obrazu, který pod voskem spíše jen tušíme, evokuje zašlé vzpomínky, dávno zapomenuté situace, obrazy, stavy. Jedním z děl, vystavených v Chouči, reagovala Karen na vlnu neonacismu v Drážďanech, na uskupení Pegida. Vyzvala obyvatele města, aby jí jako vyjádření odporu s neonacistickým hnutím zaslali své portréty. Ty následně zpracovala zmíněnou technikou. Chtěla vyjádřit, že většinou vnímáme jen povrch a nikdy nevíme s určitostí, co je skryto v nitru lidí.

Karen Kling - výstava v Chouči

V Chouči vystavovala také multifunkční umělkyně Markéta Váradiová. Sochařka, autorka instalací, malířka, fotografka a tvůrkyně sklářských objektů. Na Bílinale představila cyklus maleb Srdce Hvězdy, Hvězda v srdci. V něm odkrývá základní principy procesů živého i neživého světa, proměnné vně i uvnitř života. Úchvatně působí její zrcadlový objekt Singularita. Odrazy, jejich prolínání, celek, který nabízí nespočet pohledů a sám získává neuvěřitelné množství podob. 

Markéta Váradiová - výstava v Chouči

V Újezdu byla k vidění pohyblivá a světelná instalace německého autora Ambecha, umístěná na kruchtě kostela. Nádech a výdech jako dva protipóly existenční roviny. Síla a vyčerpání, probouzení a únava, zrod a zmar. Dvě rozdílné, a přesto úzce propojené fáze života. Ambech zvolil pro přenos uvedené symboliky velký zlatý měch, který s nádechem ožívá, rozsvěcí se uvnitř červeným světlem života a s výdechem uvadá a zhasíná.

Ambech: Nádech a výdech, kostel v Bílině - Újezdě.

V hrobčickém kostele se rozeznívaly akustické objekty sklářské výtvarnice a designérky Lady Semecké. V kontextu s interiérem stavby nabývaly zvuky osvěžující poetičnosti. Tóny, které vydávaly keramické nádoby (zvony) po úhozu zavěšenou koulí, se noblesně mísily s kostelním tichem. 

Lada Semecká: akustické objekty, kostel Hrobčice

Ve stejném prostoru prezentoval své snímky fotograf Sebastian Weise. Cyklus krajiny, narušované činnostmi lidí, věcmi, které do krajiny vrůstaly a dávaly vzniknou novým stopám v paměti. Na oltáři naproti vstupu do kostela zaujala pohledy příchozích Weiseho rozměrná instalace ve tvaru bílého kříže. 

Sebastian Weise, výstava v hrobčickém kostele

Součástí opuštěných kostelů bývají i hřbitovy. Řada pomníků v nich podléhá pomalé zkáze, která pramení z nezájmu nebo absence pozůstalých. Občas už není nikdo, kdo by se o hrob staral. Podobnou neutěšenost využívá do jisté míry při své tvorbě drážďanská umělkyně Susan Donath, která se zabývá sepulkrální kulturou. V Hrobčicích a v Chouči oživila staré náhrobky. Prázdná místa po vypadaných podobiznách nebožtíků vyplnila zrcátky. Odraz okolní krajiny a pohybu lidí dodaly pomníkům zvláštní energii a zbrousily hrany těžké pochmurnosti.

Susan Donath, hřbitov v Hrobčicích. Na třech náhrobcích vpravo jsou instalovaná zrcátka místo podobizen, které zmizely nebo je zničil čas. 

Posledním z účastníků prvního ročníku Bílinale byl sochař a hudebník Martin Janíček, který zkoumá různé materiály v souvislosti s jejich zvukovými dispozicemi. Na art festivalu představil interaktivní sochařský objekt, který rozezněl při páteční vernisáži v rámci zvukové performance. 

Akce překvapila rozsahem, špičkovým výběrem účastníků, přístupem, řešením jednotlivých expozic, uvolněnou a příjemnou atmosférou. Obdarovala návštěvníky neobvyklým množstvím energie, dojmů a inspirace. A přestože na první ročník nepřišlo tolik zvědavců, kolik by si akce zasloužila, stačila se obstojně zaháčkovat do povědomí veřejnosti. Reportáž z ní odvysílala česká i německá televize, přijel český i německý tisk a dorazili návštěvníci z Německa, Ústí nad Labem, z Prahy a dalších měst. Barbora Větrovská ze spolku Omnium je s výsledkem festivalu spokojená. A jak slíbila, můžeme se těšit na další ročník. Šanci tak dostanou i ti, co letos zaváhali.   -ina-