O Igimarasussukovi, který jedl své ženy

14.08.2019

V bílinské Výstavní síni U kostela jsou v současné době k vidění zajímavé ilustrace Gróňana Árona z Hůrky. Původně byly zahrnuté do dánského výběru mýtů z 2. poloviny 19. století. V Bílině jsou vystavené pod titulem O Igimarasussukovi, který jedl své ženy. A věřte, že motivy ilustrací drží s názvem obstojně krok. Doporučuji proto, abyste tuhle výstavu svým dětem odpustili. Dopřejte jim dětství bez děsivých představ a snů. Ony si jich v životě ještě užijí dost.

Výstava, která vyvolala noční můru

Sama jsem si na vernisáži vybavila svoji noční můru z dětství. Tenkrát jsem ji přivolala přečtením článku v časopisu 100+1 o pralesním kmeni, který baštil lidi. Moje extrémně vyvinutá fantazie s empatií zapracovaly. Nerada i dnes vzpomínám na to, co ve mně článek s fotografiemi způsobil. Nakonec jsem v pudu sebezáchovy přesvědčila sama sebe, že jde o blábol pomateného novináře. Že člověk člověka jíst nemůže a basta. Díky téhle naivní sugesci jsem se nezbláznila.

Inuitské pověsti očima Árona

Grónské mýty a pověsti napsal a ilustroval Áron z Hůrky. Z grónštiny je přeložila dánská docentka Kirsten Thistedová, která je vydala ke 20. výročí grónské samosprávy. Podařilo se jí vyhledat a propojit jednotlivá vyprávění s příslušnými ilustracemi. V dostupných zarchivovaných výborech byly totiž nelogicky zpřeházené. Navrácení ilustrace k odpovídajícímu příběhu dodalo knize nebývale autentický rozměr. Thistedová knihu vydala dvojjazyčně, dánsko-grónsky a nazvala ji Tak píšu já, Áron. Do češtiny ji později přeložil Zdeněk Lyčka, který se také zúčastnil bílinské vernisáže ve středu 7. srpna. Knihu nazval O Igimarasussukovi, který jedl své ženy, s podtitulem Inuitské pověsti očima Árona z Hůrky (1822-1869). Lyčka přiznal, že mu překlad trval dlouhých sedm let.

Stigmata bezcitnosti a strachu

Áronovo vyprávění a související ilustrace jsou autentickým zachycením pověstí starých Gróňanů, mezi kterými vypravěč a ilustrátor Áron žil. Nemají ambice líbivosti ani významnou výtvarnou hodnotu. Zato přinášejí pro nás, Evropany, vyrůstající na křesťanských základech, fascinující, i když hodně drsný vhled do života Inuitů (starých Gróňanů). Přibližují jejich mýty vrchovatě naložené zlem, přetaveným do každodennosti, čímž vzbuzují ještě silnější emoce. Jsou poseté stigmaty bezcitnosti, strachu a je třeba vstřebávat je po malých dávkách.

Potřebujete nadhled a emoční odstup

Ilustrace na bílinské výstavě opatřil Zdeněk Lyčka komentáři. Tak, aby návštěvník mohl spojit obrázek s konkrétním příběhem. Jednotlivé motivy zachycují například kruté způsoby zabíjení, kanibalismus, který je zastoupený v inuitských mýtech velmi často. Áron ho zprostředkuje bez servítků, v podobách, ze kterých přeběhne mráz po zádech i otrlému pozorovateli. Všudypřítomný strach starých Gróňanů z mýtických postav a podléhání zákonitostem, které nebudete chápat, nebo je spíš nebudete chtít pochopit a které je nutné vnímat se značným nadhledem i emočním odstupem.

Knihu si můžete koupit

Ať působí mýty starých Gróňanů a vystavené ilustrace jakkoliv syrově, přinášejí nevyčíslitelnou informační hodnotu. Jejich literární zpracování umožňuje současnému čtenáři nahlédnout do světa, který je pro nás vzdálený, cizí, studený, temný, ale také fascinující. Do příběhů, v nichž budete marně hledat alespoň náznak lásky nebo soucitu. 

Áronovy ilustrace můžete ve Výstavní síni U kostela v Bílině vidět do 1. září. Otevřeno je tady od čtvrtka do neděle, od 13 do 17 hodin. Součástí výstavy je i prodej knihy O Igimarasussukovi, který jedl své ženy.   -ina-