Vyjádření architekta Petra Sedláčka k situaci kolem Hadích lázní v Teplicích

01.02.2019

Naší snahou je budovu zachovat

Vždycky jsme měli snahu zachovat charakter budovy tak, jak vypadala v minulosti. Když nám památkáři zamítli i naprosto konzervativní návrh, tak jsem se namíchl a říkám si dobře, další možnost je, že tu budovu zachováme, tak jak je. Zrekonstruujeme, očistíte od nánosů nový doby. Potřebujeme navýšit rentabilitu objektu, aby lázně mohly fungovat. K tomu je potřeba nějaká kapacita. Musíte někam dát to, co souvisí s bezpečnostními, požárními a hygienickými předpisy. No a díky vloženému patru (na středovou část směrem do parku) by se to tam vešlo. Čili, jeden z návrhů byl na principu rekonstrukce a dostavby novým objektem.

Mně hrozně vadí, že se o tom stále mluví takovým způsobem, jako bychom předkládali varianty na destrukci objektu. První studii jsme předložili už v roce 2009. (Teď už budu mít desetileté výročí s Hadími lázněmi. 😊) Další variantu jsme předkládali v roce 2014, pak 2016 a 2017. Vždycky k tomu památkáři vydali vyjádření, posudky a pokaždé negativní. Ve všech směrech. Jediná věc, kterou hodnotili pozitivně, bylo to, že chceme objektu vrátit funkci lázní.

Nechtěli jsme nic bourat

Odmítám výklad, který říká, že jsme od počátku pracovali s variantou, že lázně chceme někam přesunovat. Všechny varianty, které byly předkládané, s výjimkou jedné - pak vysvětlím, byly řešeny jako rekonstrukce stávajícího objektu. Rozporuju vyjádření pana Hrubého v tom, že všechny studie pracovaly s posunutím. I poslední varianta je naopak taková, že stávající objekt je rekonstruovaný na místě a je k němu přistavováno.

Abych byl ale úplně korektní, tak musím zmínit i variantu posunu. Ta vznikla na základě věty, která se objevila v posudku ministerstva kultury. Tam se říká, že přesun památky v místě je možný, samozřejmě na základě určitých požadavků. A my jsme s tou variantou pracovali z několika důvodů. Už v minulosti se objekt ocitl nekorektně vůči komunikaci a dnes už má například podlahu zvednutou o metr. Dál to zvyšovat nemůžeme. To je jedna věc. A druhá, a tady znovu narážíme na památkovou péči, respektive na jejich konzervativní přístup, kdy my potřebujeme objekt ochránit od komunikace, ale také vyřešit parkování.

Jeden z návrhů architekta Petra Sedláčka

Parkování je podmínkou

Každá budova, která má nějakou funkci, má ze stavebního zákona definováno počet parkovacích míst. Někde se to dá samozřejmě obejít, ale tohle má sloužit dětské léčebně. Většinou jde v tomto případě o nepohyblivé děti. Čili musí se sem dotyčný dostat autem a musí tu být vyhrazené parkování pro vozíčkáře. My jsme v několika variantách navrhovali parkoviště mezi mušlí a objektem. Dokonce existovala varianta, kterou jsem v roce 2017 předkládal, s možností posunu stavby. S tím, že se budova rozebere a věci, které budou považovány za kvalitní a hodnotné, budou do té stavby znova implantované. Nyní je to dva roky, co varianta vznikla. Degradace objektu samozřejmě pokračuje. Stav základů a konstrukcí je, jak konstatoval profesor Petr Konvalinka, kapacita v oboru, který se tady byl podívat: dezolátní, životu nebezpečný. A jaký bude další postup nedokážu v tuto chvíli říct.

Současný stav lázní

Rady památkářů

Měli jsme ze strany památkářů různé reakce, jak projekt vylepšit. Jeden z návrhů zněl: vybudujte pod tím podzemní parkoviště. Další zase navrhnul, že se může parkovat mezi sloupy kolonády... A jiná rada byla ta, že má pan Třešňák parkovací prostory ve Fontáně, tak by pacienti mohli parkovat tam. Sem je vždycky někdo přiveze - na vozíčku, protože tady autem nezaparkuje...

Co se týká konzultací. Projekty byly s památkovou péčí konzultovány a já jsem v určitou chvíli dokonce nabyl dojmu, že se jim ten projekt jeví jako zajímavý a že ho bude až na pár drobností možné akceptovat. A pak jsem dostal vyjádření, které celou tu věc natřelo od začátku až do konce na černo. U další varianty to samé. A zase přišlo zamítavé stanovisko.

Nemůžeme děti léčit jako v roce 1839

Musím jako architekt hodnotit parametry objektu komplexně. I to, aby respektoval nároky současné péče. Tak, jak se léčilo v roce 1839, tak se nemůže léčit dnes. Voda zůstává stejná. Ale postupy, jak se využívá, ty se úplně změnily. Nehledě na to, že potřebujete prostory na novou technologii, používají se robotické pomůcky, tzv. kosmické oblečky atd. Já jsem k tomu musel nastudovat strašnou spoustu podkladů a v Teplicích funguju coby lázeňský architekt, takže k tomu tématu mám blízko. Není to tak, že bych si jenom namaloval barák. Musím ty věci pokaždé dávat všechny dohromady. Pokud se ale na to někdo dívá jenom jedním výsekem, pak se bohužel nemůžeme dobrat k rozumnému výsledku.

Památková ochrana je striktní tak, že nemůžeme nic dělat

Domnívám se, že v roce 1979 až 1980, kdy byl objekt zrekonstruován do současné podoby, v době, která neměla ambici památky rekonstruovat tak, jak by se mělo, už byly hodnoty, na jejichž základě byly lázně zapsány do seznamu památek, vlastně ztraceny.

Pokud by se podařilo nejvyšší památkovou ochranu sejmout, tak bychom stejně postupovali nějakým způsobem v rámci památkové zóny. Ale tenhle striktní způsob ochrany způsobuje, že tam vlastně nemůžeme udělat vůbec nic.Už popis, jak se máme chovat ke zdivu, které je vlastně pod vodou, zní, že ho máme sanovat, máme se o něj postarat, ale nesmíme do něj zasáhnout, protože to je podstata, kterou je potřeba chránit.

Já to chápu. Kdybych byl památkář, tak bych asi taky tak postupoval, kdybych viděl jenom tuhle jednu výseč. Ale jako Tepličák vidím to, že tady mohly být lázně, že se tu mohli lidi léčit, že bychom objektem nezpůsobili pozdvižení, ani co se týká vkusu architektury. Vy mě znáte, víte, že nejsem konzervativní architekt, a tady jsem šel až na hranu svého přesvědčení. Aby to obyvatelé Teplic vzali zpátky jako objekt a mohlo to fungovat jako lázně. Bohužel, byli jsme odmítnuti.

Architekt Petr Sedláček (druhý zleva). 

Nevím, co bude dál

V tuto chvíli proto nedokážu říct, co se s tím objektem stane.

Už jsem dokonce nabídl panu Třešňákovi rezignaci na projekty, protože jsem si říkal, že to já mohu být osobou, která druhé straně způsobuje animozitu. A já nechci stát Hadím lázním v cestě. Nemám zapotřebí se k nim nějak připoutat. Nabízel jsem, ať se pan Třešňák spojí s nějakou kapacitou památkářskou, která to pojme jiným způsobem. To všechno je ještě ve hře...

Upřímně, já už tomu moc nevěřím. Ten stav, v jakém to v současné době je, jen nahrává tomu, že to spadne. Mrzí mě to moc. Věnoval jsem Hadím lázním deset let života. Spoustu času, nervů, práce a výsledek - vlastně jsme se nedostali ani o krok dál.

A ten dům pořád umírá, umírá...     -ina-

Přečtěte si i článek z E-Teplicka o jednání na téma Hadí lázně mezi představiteli města, investorem a památkáři, které se uskutečnilo v pátek 1. února 2019.

Článek o jednání na téma Hadí lázně ze dne 1.2. 2019