Kapličce v Dolánkách asistují hlídací psi

29.06.2019

Vztah lidí k obci, městu, kde žijí, poznáte mimo jiné i podle toho, jak se starají o historické objekty, které dotváří genius loci místa. Vedení obce Ohníč se v zájmu zachování jedné z místních památek rozhodlo požádat o státní dotaci a s její pomocí vzkřísit kapli Panny Marie v Dolánkách u bývalého mlýna. Vpravdě, jednalo se o poměrně husarský kousek. Když se totiž podíváte na černobílý snímek z roku 1963, technický stav kapličky byl více než žalostný. Od data pořízení fotografie se nijak výrazně nezměnil, což dokládá i letáček obce se snímky původního a současného stavu. Kvůli ignoraci předrevoluční garnitury se stala z kapličky ruina, hromada cihel.

Současné vedení obce, v čele se starostkou Lenkou Brandtnerovou, se proto rozhodlo objektu, zapsanému na seznamu kulturních památek, vrátit jeho původní podobu. Dotační anabáze, i přes určitá úskalí, skončila úspěšně a kapličku se podařilo v roce 2018 opravit. Velkou zásluhu na jejím novém vzhledu má i umělecký štukatér Karel Kaliba. Kaplička se dočkala svého vstání z popela a 3. srpna 2018 byla místním farářem znovu vysvěcená.

Obec kapličku přihlásila do 11. ročníku národní výstavy MÁ VLAST CESTAMI PROMĚN. Ohníčský sakrální objekt tam letos bojuje o přízeň s řadou dalších projektů. Vy můžete dílo v Dolánkách podpořit svým hlasem do 30. března příštího roku tady:

Z historie

Kapličku nechal vybudovat mlynářský mistr Josef Lachner (1761-1824), kterému patřil mlýn v Dolánkách. Byla postavená kousek od domu, na památku tragického úmrtí dítěte. Objekt navrhl neznámý architekt v klasicistním stylu. Podle evidenčního listu kulturní památky ústeckého NPÚ je vznik kaple datovaný k roku 1826. Péče o kapličku v běhu událostí a let slábla. Po 2. světové válce skončila docela. Kaplička začala chátrat souběžně s tím, jak odtud lidé odcházeli a mlýn postupně osiřel.

KOMENTÁŘ: 

Rozčarování a rozzuření psi za zadkem jako odměna za důvěru

Obec nechala v rámci výstavy zpracovat propagační materiál. V něm mimo jiné stojí, že kaplička slouží v současné době jako příjemné místo odpočinku, kde můžete spočinout na lavičce, ve stínu košatých stromů. Skutečnost je ale popisované romantice poněkud vzdálená. A může vás nemile zaskočit.

Vydala jsem se dnes kapličku nafotit. Mám ráda historické objekty a těší mě, když se daří vracet jim jejich původní krásu. Nejdřív jsem místo nemohla najít. Trapně jsem doufala v nějaký ukazatel. U hromad šutrů, na silnici, která vede ke kamenolomu a nestydí se za to, zbytečný přepych. Když jsem tedy stylem pokus, omyl na místo nakonec dorazila, zjistila jsem, že u kapličky, ve stínu košatého stromu, odpočívá zaparkovaný malý náklaďák. Nejspíš majitele mlýna. No, kdybych chtěla fotit nějakou alternativu, proč ne. Náklaďáček i popelnice, které tu také oživovaly sousedství sakrální památky, mohou být v jistých momentech zajímavou uměleckou instalací. Jednoduše, nafotila jsem několik detailů, ale kapličku jako celek, jen to, co šlo bez náklaďáku a popelnic. 

Další věc. Když jsem se ke kapličce přiblížila, přiřítili se k plotu, který je vzdálený jen několik málo metrů, psi současného majitele mlýna. Dávili se chudáci štěkotem a panáček v okně, který to pobaveně sledoval, je neodvolal. A tak štěkali celou dobu, než jsem dofotila, vrátila se do auta a odjela. Mezi tím štěkotem, pro hustší dobarvení atmosféry odpočinkového místa, se tu a tam ještě ozvalo dunění ze sousedního kamenolomu.

Pokud se tedy ke kapličce vydáte s naivní představou a touhou po romantice, jako já, zapomeňte. I na to, že byste chvíli spočinuli na lavičce a vychutnali si klid ve stínu košatých stromů. Hrozí totiž, že se zblázníte vy nebo ti psi. Případně z té lavičky budete čučet přímo na orezlý náklaďák nebo na slintající tlamy rozzuřených psů za plotem.

Snaha zachránit sakrální objekt obec šlechtí a stojí za palec nahoru. Jen je tu několik vad na kráse. A ty bohužel ubírají místu i samotné kapličce v Dolánkách na romantice a půvabu.    -ina-