Na kávu jedině k dědouškovi

20.07.2020

KÁVA U DĚDOUŠKA

V Lipové ulici si pokaždé vybavím sbírku Konstantina Biebla: S lodí jež dováží čaj a kávu.
Takové jemně přifouknuté dejavu povinné četby.
Káva u dědouška.
Krámek jako dlaň.
Jen strčíte nos dovnitř, celé vás obejme vůní nostalgie a dálek.
A hned tak nepustí.
Jedno z míst, kde inhalujete atmosféru Teplic v syrové podobě.
Můžete posedět.
Protože se vám stejně nebude chtít hned pryč.
Poprosíte dědouška o některou z vynikajících káv.
Třeba z Guatemaly nebo Mexica.
A o jednu teplickou lázeňskou oplatku.
Budete nasávat vůni, chutě, dívat se na protější Lipák a pozorovat, jak tepe jedna z nejhezčích teplických ulic.
A nejspíš budete mlčet, protože dědoušek toho moc nenamluví.
Možná vás taky jako mě přepadne pocit, že jste si odtud kdysi před lety jen na chvíli odskočili.
A vlastně nikdy docela neodešli.
(Pokud jste echt Tepličtí.)
Když dopijete kávu, vezmete si jeden balíček s sebou domů.
(Je fakt výborná.)
A přibalíte i některý z čajů, když už jste tady.
Kdybyste se k dědouškovi pár dnů nedostali.
Protože vám bude jasný, že si jen na chvíli odskočíte a brzy se zase vrátíte.