V měsíci lásky se lidi do svatby nehrnou

01.05.2019

Už staří Římané a Řekové přiřkli období kolem 1. máje kouzelnou moc pro zamilované. Svátek, který v tom období slavili, nazvali Floralia. Podle bohyně jara a plodnosti Flóry. Svátek začínal 28. dubna a končil 3. května.

U nás je svátkem zamilovaných 1. máj a celý květen je chápaný jako měsíc lásky. Ještě v době nedávné nahradil svátek zamilovaných, 1. května, Svátek práce. Místo polibků pod rozkvetlou třešní se mávalo v průvodu mávátky směrem k tribunám s dobře živenými politickými potentáty. Cestu k rozkvetlé třešni si ale milenci našli i tak.

Říká se, že tradici prvomájového polibku pod rozkvetlým stromem má na svědomí Petřín a hlavně socha K. H. Máchy, u které to všechno údajně začalo. Není důležité, jak to s májovou tradicí bylo. Jisté je, že Máchův Máj zůstane alegorií spojení máje a lásky nejspíš navěky. I dnes k soše básníka, stejně jako každý rok, zamíří zamilovaní, aby sem položili kytičku.

Polibek pod rozkvetlou třešní má dívce zajistit krásu a plodnost. Třešeň může nahradit i višeň, jabloň nebo břízka. Ovšem pozor! Pokud dívka nebude políbená, hrozí, že uschne. Proto ženy neváhají a na prvního května vláčí své muže směrem k sadu. Pánové by si ale cestu pod rozkvetlou třešeň měli řádně rozmyslet. Dříve byl totiž prvomájový polibek pokládán za určitý příslib manželství. 

První máj není jen o polibcích. Tradičně se staví také májky. Dřív se nestavěly uprostřed vsi, ale u okna milované dívky, která byla ještě panna. Chudák mládenec pak musel před konkurencí střežit nejenom májku, ale i svoji vyvolenou. Vzhledem k dnešku, kdy najít pannu mezi dívkami kolem 16 let, už je marnost a zase marnost, staví se jen jedna májka uprostřed vsi. A hlídají ji všichni chlapi z vesnice. Samozřejmě proto, že mají důvod se s kumpány pořádně napít, užít si čistě pánské legrace a být tam, kde duše tak vzácně splývají v harmonii souznění. :-)

Ale zpátky k prvomájovým tradicím. Někde se ještě udržuje vysypávání cestiček mezi domy zamilovaných vápnem, pískem, nebo pilinami. Na vrata domů, kde bydlí milenci, se také malovala srdce vápnem, rozpuštěným ve vodě. Někde do srdcí vpisovali dokonce i své iniciály. Také se traduje, že když si dívka na prvního máje umyje obličej v potoce, její tvář omládne a zkrásní.

Určitým paradoxem k měsíci lásky je pověra, že svatbu v máji následují do roka máry. Proto i dnes řada párů svatbu v květnu odmítá. Květen tak bývá na svatby nejchudší. Jako většina pověr má i tahle logický kořen. Dřív bývala svatba spojená s tím, že žena už byla těhotná, nebo hned po svatbě otěhotněla. Dítě by se tak narodilo v nejhladovějším měsíci roku, za který byl považovaný únor. Lidé, zejména chudí, si nemohli dovolit dostatek jídla pro rodičku, a už vůbec ne odpovídající lékařskou péči. V hladovém měsíci byly spíže už prázdné a lidi se modlili k jaru. Měli strach, že by nemusela přežít matka ani dítě.

Zajímavé je, že i když se doba změnila a o hladovém únoru už nemůže být řeč, řada lidí se i tak svatby v květnu bojí. Možná za to může statistika, která uvádí, že květnová manželství jsou jedna z těch nejčastěji rozváděných.   -ina-