Vyladěná rezonance Pavla Mizery a Kamily Housové Mizerové

07.08.2020

V teplickém muzeu vystavuje otec a dcera Mizerovi.

Konkrétně sochař Pavel Mizera a Kamila Housová Mizerová.

V čase horkého léta přišli se svěží dávkou svérázného kumštu.

Po všech těch pomněnkách a křiklavě barevném znásilňování pláten konečně echt pohlazení duše a poškrábání uměním postiženého ega pod levou lopatkou.

Chladné, jako ocel, drsné jako neohoblované dřevo...

Třeba...

Monotisk na plátně od Kamily Housové. Řeknete si: Jak je možný, že mě něco takového míjelo. Pocit vydolovaný z hloubky, svázaný do jediné kompozice, která se tváří, že je v podstatě elementární konstelací a ty máš jen velký oči, nejspíš z vedra. Tempo, cíl, někam jít, nebo doplavat, vezmi to čert. Podstatou je dynamika jako druh komunikace...

Dřevěné objekty Pavla Mizery. Krok sun krok, provokace a výzva a zase provokace. V hlavě ti myšlenky zakopávají jedna o druhou. Ty, co upjatě tvrdí, že identifikaci by sis měl raději odpustit a potom ty, které tě nutí k vnímání tvaru, barvy a struktury materiálu každým pórem těla.

Technický smalt na železném plechu. Úžasná záležitost. Kamila Housová do kompozice vkládá vykrystalizovanou energii. Chladnou, jako barvy a materiál, který používá. Vzkaz, o který se poškrábete, když se ho nenaučíte správně číst. (Zamilovala jsem se do smaltových obrazů.)

Dřevěné objekty Pavla Mizery ctí materiál. Barva, kterou autor tu a tam naruší jednolitost, zjemňuje jejich hrubost a zároveň je rozsvěcí. Evokuje také představu dutiny, rány, praskliny, zlomu, ze kterých prýští žlutá, zelenkavá, rudá...

Běžte si na výstavu vyzvednout svůj vlastní pocit. Najít světy, do kterých jste možná ještě nevstoupili, zkusit pojmenovat emoce, které jste dosud neprožili.

Naberete neuvěřitelnou nálož inspirace.

Ten, kdo nikdy nic nevytvořil, možná začne.

V hlavě vám uvíznou sekvence bezbřehé představivosti, náznaků, pábení.

Před usnutím se vám bude promítat struktura materiálu, barvy, zvolené techniky, nevyřčené náznaky tmelené hloubkou prožitku a vyvřelinami emocí.

Tohle nestrávíte chytrýma kecama u litříku vína.

Tohle si odžijete.

Poctivě, na dřeň.

Zážitek, který stojí za to, abyste si dali repete.

I přes nebezpečí, že v tom uvíznete až po srdeční komoru.

A potom budete jak slídící psi celé hodiny hledat, co dalšího ještě ti dva vytvořili, co ještě....

Vím, o čem mluvím....

Čas máte do 6. září.    -ina-

PAVEL MIZERA vystudoval v roce 1970 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, sklářský atelier prof. Stanislava Libenského. Věnuje se sochařství, převážně pracuje s kamenem a dřevem. Od počátku 90. let do roku 2013 působil jako vedoucí ateliéru prostorové tvorby Fakulty užitého umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Žije a tvoří v Dolní Poustevně v severních Čechách.

KAMILA HOUSOVÁ MIZEROVÁ ukončila v roce 1994 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru Kov a šperk u prof. V. K. Nováka. Získala roční stipendium ke studiu sochařského oboru na San Francisco Art Institute v USA. Ve své tvorbě se zabývá převážně sochařstvím a autorským šperkem. Pracuje s kamenem, dřevem a kovem, od větších objektů do veřejného prostoru a architektury po malé reliéfy broží. Poslední dobou se zabývá i plošnou tvorbou - grafickými technikami a barvou. Od roku 2014 vyučuje Architektonické kreslení na Katedře architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze. Žije a tvoří v Černošicích u Prahy.

Výstavu v teplickém muzeu můžete navštívit od úterý do pátku v době od 12-17 a o víkendech od 10-12 a 13-17.