Slet básníků ve Fokusu pár dní před sabatem

28.04.2019

V teplickém Fokus Kafe zněla v pátek 26. dubna poezie. Divadlo Orry, které je pořadatelem autorských večerů, věnovalo ten páteční, v pořadí už 142., Dni Země. (I když do sabatu už taky chybělo jen pár dní.) :-) Organizátoři nepojali večer v ortodoxní manifestaci o třídění odpadu nebo pobídkami k sázení miliónu stromů. Moderátorky s každým autorem prohodily jen pár slov na téma: co on a ekologie. Nic chyceného pod krkem. Akci kočíroval šéf divadla Jaroslav Hunka, který měl k ruce i tentokrát skvělou dvojku Terezu Johnovou a Annu Kubíkovou. Ty dvě celý večer uváděly.

Fokus Kafe se stalo v pátek zázemím pro poety.

Poezii už dnes na mnoha akcích neuslyšíte. Je to škoda. Kdysi existovala celá řada divadel poezie, která scénicky ztvárňovala básnickou tvorbu současných autorů i klasiků. A bývala to úžasná představení, neuvěřitelné choreografie v originálních dějových rámech. Báječně se na to koukalo a skvěle poslouchalo. Ona poezie dokáže uvnitř nás něco posunout výš, něco rozjasnit a něčemu dát skvělý odpich. Jednoduše poslech poezie ukáže svět z trochu jiného pohledu, z jiné strany. A je škoda si tenhle pohled občas nedopřát.

Alisa Gertsovskaya. Kdyby básniřka recitovala do připraveného mikrofonu,          byl by výsledný dojem ještě lepší. :-)

První se svojí tvorbou vystoupila ve Fokus Kafe Alisa Gertsovskaya. Prozradila, že jí k psaní motivují emoce a silné prožitky. Já jsem v té štíhlounké a křehké dívce viděla najednou Oněginovu Taťánu. Na rozdíl od Taťány ale Alisa disponuje přímočarostí a sebejistotou. Neupadá do mdlob z představ posunutých za hranice emocí, kde pocity planě koketují s nenaplněnou láskou. Alisa sděluje své vnitřní příběhy až s překvapivou střízlivostí. Její poezie je vybroušená, dospělá, možná o dost starší než autorka sama. Jediné, co trochu ubíralo na úžasném dojmu byla technicky nezdařilá recitace. V každém případě je Alisa hodně zajímavá a velmi talentovaná autorka.

Matin Honzák zpestřil své vystoupení hrou na brumle.

Dalším z básníků večera byl Martin Honzák. Posluchači se jeho prostřednictvím přenesli od lyriky mladinké Alisy k vyzrálé epické poezii. V tvorbě Martina Honzáka je znát dlouhá cesta k nalézání vlastního směru i výrazu, která ještě není u konce. Martin je i hudebníkem a tahle spojitost vždycky dává více prostoru a pestrost možností k uchopení vlastního talentu. Takže v rovině své poezie Martin ještě určitě překvapí. V pátek potěšil posluchače kromě svých prací i krátkou hudební vsuvkou, když zahrál na nástroj zvaný brumle.

Druhou mladičkou autorkou byla Nicole Albrechtová. Ta vnesla do prostředí kavárny naléhavost mládí, ale i nekompromisní pohled na otázky viny, lásky a životního naplnění. Její tvorba se rozrůstá trochu chaoticky do všech stran. Každý tvůrčí proces má ale svůj začátek a cíl. A na cestě mezi tím autor sílí a učí se rozumět sám sobě. Postupně nalézá odpovídající projev i výraz, které po čase nic nekopírují, na nic si nehrají a jsou jen o něm. Nicole jde po téhle cestě s jistotou svého impulsivního mládí.

Dušína představila povídku kořeněnou legendami a mýty.

Veronika Dušína Dušková začala psát někdy v 8, 10 letech. Jak řekla, šlo o naivní veršíky. Dnes se už poezii věnuje jen okrajově. Oslovují ji především legendy a mýty, v jejichž energii spřádá dějové osy svých vlastních příběhů. V pátečním autorském večeru představila stylisticky vyzrálou povídku o návratu k přírodě. Respektive práci tematicky vsunutou mezi touhou po návratu do lůna přírody a sarkasmem všednosti, ovlivňovaným počtem lajků, postů, ztrátou schopnosti živé komunikace, a rozlišovacích schopností. Hororové scény s oživlými mrtvolami plynně přecházely do výčtu každodenních povinností, které táhneme zapřaženi do chomoutu letargie, aniž bychom věděli, kam vlastně jdeme. Dílo neobyčejně silné, zpracované s profesionální lehkostí, nadhledem a kořeněné mým oblíbeným suchým humorem. "Kdesi v dáli, na severu, si Stephen King stahuje fotku Krušných hor..."

Poezie Ondřeje Prchala je sdílná a nedrhne o archaismy.

"Já mám rád papír," odpověděl Ondřej Prchal na dotaz, zda své verše píše do notebooku nebo na papír. Po námitce jedné z moderátorek, že to není moc ekologický přístup, se ohradil: "Pracoval jsem na soudě, a vím dobře, co tam všechno vzniká, co všechno tam musel papír unést." Ondřej stejně jako Martin hraje v kapele. Do Kafe Fokus s sebou přinesl dokonalou, vyzrálou poezii. Stylisticky, výrazově i po stránce stavby. Na rozdíl od řady autorů jeho věku, kterými se dnes - zaplať pánbůh, hemží sociální sítě, se ale neuchyluje k používání archaismů (jsouc, as, kdes...) jen proto, aby vytvořil rým. Vydýchává pocity současným čtivým jazykem. Lehce se dokáže zaříznout do místa, kde si posluchač jeho vzkaz v sobě dlouho ponese. "Miluju tě, to nejde přestát, možná ses měla nestát..."

Prostředí kavárny je klidnou zátokou v okolním chaosu. 

Poslední z pátečních autorů, Radek Hásek je neobyčejný živel a nadpřirozený úkaz. Hodně mi připomněl léta, kdy jsme jezdili poslouchat na tajno tvorbu Magora Jirouse nebo J.H. Krchovského. Ostatně Krchovský se ve skutečnosti jmenuje Jiří Hásek, tak kdoví, jak to s těma dvěma je. Radek má k tvorbě jmenovaných autorů blízko. Nejen stylem, ale především projevem, nespoutaností, která možná svádí k tomu, že člověk sečte jen prvotní pocity a pokřiví výsledný úsudek. Když se ale nenecháte strhnout prvním dojmem, zjistíte, že tvorba Radka Háska má nejenom velmi profesionální grunt, ale má také co říct.     -ina-