Kámen může padat i k nebi

04.05.2019

Cesta k vnímání vzkazů, které umělci zakomponují do soch, hudby, do obrazů nebo básní může být samý šutr. Při hledání vlastního prostoru a směru se často člověk ani neotře o inspiraci. Natož, aby jí kdy sklízel. Rázuje šedými úžlabinami všednosti k  emocionálním vrcholům, které má za nejvyšší: Už aby padla! Mám hlad! Chci tě!

Pro někoho není snadné se v TOM orientovat.

A jiný TO nechává koňovi.

K čemu umění...

Třeba k tomu, abychom se naučili dýchat pod vodou? Abychom našli prostor za zrcadlem? Nebo možná houpací síť ve staré pavučině...

Jo, souhlas. Umění může být vnímané jako odvalení balvanu podstaty směrem k věcem zhola nepraktickým. Přesto dokáže svým významem zásadně ovlivnit věc velmi zásadní - kvalitu výživy našeho vnitřního já. (Nechat tohle já vyhladovět do podoby Twiggy není správná volba a ve výsledku to vážně není nic pěkného.)

V Jízdárně teplického zámku je výstava, která mě, jako bývalou úču, skrz naskrz endorfinovala. Své závěrečné práce tady představují studenti Katedry výtvarné kultury Pedagogické fakulty ústecké UJEP. Z některých budou učitelé, z jiných umělci, další se vrhnou na design, jiní se na to vykašlou a budou uzavírat pojistky nebo dělat online marketing. To je jedno. Váhu má to, co je z jejich prací uchopitelné už dnes. A sice, že vás dokážou chytit za ruku a říct: "Dobře se dívej. Kámen může padat i k nebi, když to tak budeš cítit."

Do Jízdárny možná vstoupíte jako já nepřipravení. Než si všimnete, že tu jsou nastavené imaginární směrovky, abyste se v tom ruchu vjemů neztratili. Studenti tady vytyčili trasy, kterými si sami během studií prošli. Aby se naučili dát s uměním tu a tam delší pokec, vnímat ho, chápat a rozkódovat v něm sebe samé. Dnes už většina z nich ví, že umění je intimní záležitost, do které člověk netahá módní styly ani napodobeniny ani žádné pitomé diktáty zvenčí. Prostor, kde se plácáš sám se sebou a mluvíš, jednáš, hodnotíš i cítíš po svém. I kdyby ti pro TO přestal rozumět celý vesmír.

Výstava vás zahrne úžasnými momenty překvapení. Ukáže řadu inspirativních způsobů jak chytit žáky za ruku, aby jejich mysl zůstala volná, a přitom se posunuli dál. Objevíte tady didaktické postupy při výuce dětí, které si nesou cejch nějaké psychické zátěže. Formáty, motivace a styly, kterým dokáží ve svém vnitřním světě porozumět a přijmout s jejich pomocí okolní vnější vzruchy s potřebným nadhledem. Najdete tu místa, na kterých se střetává umění s vykostěnou duší v přímém, čelním nárazu. 

Ale pozor. Tahle nevšední a jedinečná výstava končí už v neděli 12. května. Je to sice za pár, ale pořád ještě máte dost času, abyste se přišli podívat.   -ina-