Umění v nouzi / Kunst in Not

01.10.2019

Výstavu Umění v nouzi / Kunst in Not, která začala v Jízdárně teplického zámku vernisáží v pátek 27. září, určitě navštivte. Udělejte si čas minimálně jednu hodinu, abyste si ji mohli nerušeně prohlédnout. Klidně se k ní později i několikrát vraťte. Pokud jste se narodili, vyrůstali nebo žijete delší dobu v bývalých Sudetech a máte k pohraničí vytvořený vztah, pak je návštěva této výstavy jistým projevem úcty ke všem, kdo tu žili před námi.

Erwin Müller: Sedlák čekající na jídlo.

Umění v nouzi navazuje na loňskou úspěšnou výstavu Teplice za první republiky. Jde o projekt věnovaný pedagožce, kurátorce, výtvarné kritičce a jednatelce Sekce pro výtvarné umění Muzejní společnosti Teplice-Šanov 1932-1938, Emmě Meisel. Přiznám se, že jsem Emmu Meisel neznala, stejně jako díla německy hovořících umělců, kteří v pohraničí tvořili v době první republiky. Výstava Umění v nouzi ostatně prezentuje jejich práce veřejnosti vůbec poprvé.

Německy hovořící obyvatelé k pohraničí neodmyslitelně patřili. Žili tady a společně s českými usedlíky kolorovali zvláštní genius loci, který tu přetrvává dodnes a liší se na hony od skotačivé Moravy nebo baladické Vysočiny. Byl to jejich domov, stejně, jako byly Sudety domovem pro česky hovořící obyvatele. Poválečný odsun Němců způsobil v genezi vývoje této lokality trhlinu, kterou, jak poznamenala na vernisáži i Anna Habánová z Oblastní galerie Liberec, se dodnes nedaří zacelit.

Emma Meisel si neoddělitelnost tvorby německých autorů v českém pohraničí od celistvého vývoje umění v Sudetech uvědomovala. Vytvářela zázemí pro prezentaci jejich děl a prostřednictvím své sekce pořádala výstavy, aby mimo jiné dokázala, že jediné, v čem jsou čeští a němečtí umělci rozdílní, je řeč. Snažila se poukazovat na skutečnost, že všichni tvoří ve stejném prostředí, ovlivňuje je stejná politická a společenská atmosféra a skrze své obrazy, sochy, grafiky nebo kresby vysílají podobné signály.

Hans Frohne: Prezident Paul von Hindenburg se svými muži.

Vedoucí historického oddělení teplického muzea, Bohuslava Chleborádová, na vernisáži zmínila, že Sekce pro výtvarné umění Muzejní společnosti Emmy Meisel uspořádala za dobu svého působení, což bylo v letech 1932-1938, celkem 18 výstav. Představila na nich více než dvě stovky německy hovořících umělců, veřejnost měla možnost zhlédnout na tři tisíce děl a výstavy navštívilo cca 15 tisíc návštěvníků. S přihlédnutím k době, k tehdejší hospodářské krizi a k faktu, že sekce fungovala jen několik let, jde o souhrn úctyhodný. Sekce svoji činnost ukončila v roce 1938. Emma Meisel se stala obětí holocaustu a její sbírku převzalo do správy muzeum.

Název Umění v nouzi získala výstava podle doby, v níž díla vznikala. Tedy v době, kdy vládla nouze hospodářská a do značné míry tak trpělo i umění. Vystavené práce pocházejí nejen z teplického muzea, ale také z dalších soukromých a veřejných sbírek. Díky pečlivé a náročné práci zaměstnanců muzea a díky odkazu Emmy Meisel, která po sobě zanechala mnoho odborných článků, recenzí a dalších písemností, lze podle ředitele Radka Spály na odkaz Sekce plynule navázat. A jak ředitel slíbil, bude muzeum v podobných projektech i nadále pokračovat.

Výstava vás překvapí pestrostí a kvalitou vystavených děl, skvěle zvládnutou instalací, ale také odkazem, který je čitelný na první pohled. Zjistíte, že umění prvorepublikové doby má aspekt živočišné výpovědi bez úvazků hledání nevšedních stylů a technik, kterými se někdy zbytečně zatěžuje umění současné. Tematicky čerpali autoři z běžného života, který nesl patinu jisté hrubosti a hořkosti. Náhled do vztahů v rodině, ve společnosti je z jejich strany otevřený, vlídný a plný úcty, ale zároveň v něm nechybí zdravý odstup, nadsázka nebo dokonce sarkasmus.

Každé z děl přináší hutnou výpověď o předválečné době v pohraničí, o vztahu německy hovořících umělců k ní, o vztahu k prostředí, v němž tvořili. Jejich odkaz patří neodmyslitelně k historii Sudet a dotváří celkový obraz o charakteru své doby i o směrech tehdejší umělecké tvorby.     -ina-