Vodník za mřížemi

04.01.2020

Kousek za Razicemi, směrem na Mukov, stojí u silnice zářivě bílé vodárenské zařízení. Až tudy někdy pojedete, na chvíli zastavte a běžte pozdravit vodníka. Sedí uvnitř a nabízí pocestným rybu. Možná výměnou za dušičku? Dost často se cítí sám, a proto uvítá, když s ním prohodíte pár slov. Na sousedním prostranství je sice umístěná ještě socha víly, ale na tu vodník nevidí a ona k němu nemůže. Přesto je na ně i v té jejich opuštěnosti moc pěkné pokoukání.

Kdysi tady stávala kaple. Později z ní soudruzi vytvořili vodárenské zařízení, ze kterého se postupem času, nedostatkem financí, ale i úcty k odkazu předků, stala ruina. Porevoluční Hrobčice jsou naproti tomu známé tím, že rozprostírají ochranná křídla nad svými památkami poměrně umanutě a zarputile. V případě vodárny se i přesto chvíli uvažovalo o demolici, což by byla vzhledem k tomu, co se nakonec Hrobčickým podařilo, velká škoda. V roce 2017 vedení obce nechalo chátrající stavbu zrekonstruovat s pomocí dotace (cca 190 tisíc) a vlastní investice (cca 81 tisíc korun).

Vodárnu zrekonstruoval štukatér Karel Kaliba. Kromě toho vytvořil na upraveném prostranství vedle ní lavičku se sochou víly. A jak je duši české vlastní, k velké ostudě nás všech, socha počátkem října 2017 zmizela. Ke zděšení a smutku místních. Namísto víly vytvořil Kaliba později sochu vodníka, kterého pro sichr i pro jeho vlastní bezpečí raději zavřeli za kovanou mříž dovnitř vodárny.