Dobrodružný vývoj kalendářů

29.12.2018

Potřebu zaznamenávat čas měli lidé už od nepaměti. Vývoj kalendáře byl mnohdy náročným, ale také trochu napínavým dobrodružstvím.

Měření času se odvíjí od pozorování pravidelných astronomických cyklů. Podle nich se kalendáře dělí na tři typy - lunární, solární a lunisolární. Nejstarším typem je přitom lunární kalendář, který se řídí fázemi měsíce.

Sumerský a Babylonský kalendář

Nejstarší lunární kalendář vytvořili v babylonské říši sumerové kolem roku 3500 před naším letopočtem. Nový den v něm začínal večerem, a to ve chvíli, kdy bylo možné spatřit měsíc. Kalendář byl rozdělen na 12 měsíčních cyklů v délce 29 nebo 30 dní. Rok tedy trval 354 dnů. Novější typ babylonského kalendáře se objevil 26. února 747 před naším letopočtem, kdy král Nabunassir nařídil nepřetržité počítání času. Rok počítaný podle lunárních měsíců je kratší, než rok solární. Začal se tak přidávat třináctý přestupný měsíc. V roce 499 babylonský kalendář přešel na lunisolární princip. Jednotný kalendář pak kolem roku 1780 př.n.l. zavedl král Chammurapi po vzoru města Uru. Tento kalendář dal základ sedmidennímu týdnu.

Mayský kalendář

Mayský kalendář vznikl na základě pečlivých pozorování astronomických jevů. Tento typ kalendáře spojuje několik různých kalendářních systémů. Jedním z nich byl občanský kalendář haab. Ten trval devatenáct měsíců. Z nich mělo prvních osmnáct délku dvaceti dnů a poslední měsíc trval jen pět dnů. Rok měl tedy i při tomto systému 365 dní. Dalším byl posvátný mayský kalendář tzolkin v délce 260 dnů, který řídil obřadní život. Mayové k členění času využívali počet dní od narození Venuše - tedy den nula, nebo sluneční cykly slunovratů a lunární série.

Aztécký kalendář

Aztécký kalendář vznikl v Americe ještě před Kolumbem. Za aztécký kalendář bývá často nesprávně považován tzv. sluneční kámen. Ve skutečnosti je ale aztécký kalendář tvořen souborem kalendářních znaků. Náboženský kalendář trval stejně jako u mayské civilizace 260 dnů. Byl tvořen dvěma paralelními kalendářními systémy, z nichž jeden měl dvacet dní a označoval se denními symboly, zatímco délka druhého byla třináct dní a značila se čísly - koeficienty. Aztékové využívali i sluneční kalendář, jehož délka byla 365 dní. Rozdělen byl do devatenácti měsíců stejně jako mayský občanský kalendář haab. 

Keltský kalendář

Keltové se snažili žít v souladu s přírodou a jejich kalendář proto z přírody vychází. Řídí se podle stromů, podle nichž jsou jednotlivé měsíce pojmenovány. Rok v keltském kalendáři je rozdělen do třinácti měsíců, které trvají osmadvacet dnů. Celkem má keltský rok 364 dnů.

Židovský kalendář

Židovský kalendář vznikal dlouhá století. Měsíce v něm začínají v okamžiku, kdy se objeví první srpek nového Měsíce. Jejich délka je devětadvacet nebo třicet dnů. Nový měsíc byl vyhlašován prostřednictvím poslů a různých signálů. Tím docházelo k nepřesnostem. Ve 4. století se proto začal používat kalendář, založený na přesných výpočtech. Patriarcha Hilel II. tehdy zavedl devatenáctiletý cyklus, podle nějž se ustanovují přestupné roky. V 10. století byl židovský kalendář doveden do jeho současné podoby. Dny jsou označovány číslovkou, pouze sedmý den má vlastní název - šabat. Kromě tohoto lunárního cyklu má židovský kalendář také velký solární cyklus, který trvá osmadvacet let.

Juliánský kalendář

V roce 46 před naším letopočtem zavedl Gaius Julius Caesar juliánský kalendář. Byl reformou kalendáře starořímského a jeho základem byl kalendář egyptský. Používal se až do 16. století. Za první rok bylo označeno období předpokládaného narození Ježíše Krista. Starořímský kalendář tvořilo dvanáct měsíců v celkové délce 355 dnů. Délka neodpovídala tropickému roku, proto přibližně každý druhý rok kněží vkládali do druhého měsíce pomocný měsíc, Mercedonius. Žádné přesné pravidlo ale neexistovalo, proto se v období republiky kalendář od tropického roku úplně odchýlil. Základem juliánského kalendáře se pak stalo schéma alexandrijských astronomů, ve kterém rok trvá 365 dnů a každé čtyři roky nastává rok přestupný, jehož délka je 366 dnů. Za císaře Augusta byly upraveny délky a názvy některých měsíců. Šestý měsíc byl přejmenován na Julius k poctě Caesara a sedmý na Augustus k poctě Augusta. Augustusu byl přidán z února jeden den, aby neměl méně dní Julius.

Kalendář byl velmi moderní a poměrně přesně se shodoval se slunečním rokem. I tak se ale se slunečním rokem rozešel o 11 minut ročně. Tedy o jeden celý den za 125 let. Přesto jeho používání vydrželo v Evropě do šestnáctého století. V řadě zemí i déle. Rusko od něj upustilo teprve po revoluci v roce 1918 a v pravoslavné církvi funguje jako církevní kalendář dodnes.

Juliánský kalendář přinesl poprvé nový výchozí bod pro počítání času. Učinil jím rok narození Ježíše Krista. Vzniklo tak označení Anno Domini (AD) používané dodnes. Do té doby se používalo udávání času podle nástupu císaře Diokleciána na trůn 24. srpna 284 našeho letopočtu.

Gregoriánský (řehořský) kalendář

Juliánský kalendář se začal vůči realitě opožďovat. Každých 133 let o jeden den. V 16. století došlo k tak velké odchylce kalendáře, že byla nutná reforma kalendáře. Proto v roce 1582 papež Řehoř XIII. zavedl gregoriánský kalendář. Ten je členěný na dvanáct měsíců v délce 28 až 31 dnů. Délka roku je 365 dnů, přestupného o jeden den více. Tento systém je o poznání přesnější, k opoždění o jeden den dochází jen jednou za 3300 let. Přijetí gregoriánského kalendáře nebylo jednoduché a v řadě zemí ho přijaly až ve 20. století. V Saudské Arábii, Iránu, Afganistánu a Etiopii nebyl přijat dodnes. Některé země kromě něj využívají i vlastní tradiční kalendář.

Současná odchylka mezi gregoriánským a juliánským kalendářem je 13 dní. 1. března v roce 2100 naroste o další den.

Egyptský kalendář

Egyptský kalendář je jedním z nejstarších a nejstabilnějších kalendářů. Pochází z pátého tisíciletí před naším letopočtem a v průběhu Egyptské říše v něm došlo jen k několika málo změnám. Hlavní událostí kalendáře bylo rozvodnění Nilu a kalendář sloužil především k určení tohoto data. Rok byl rozdělený do 365 dní, dvanácti měsíců po třiceti dnech. Velký týden měl deset dní a malý pět dní. Zbývajících pět dní byly svátky. Oněch pět svátečních dní nepřipadalo žádnému měsíci, bylo to pět dní svátků, které se slavily koncem roku a postupně putovaly všemi ročními obdobími. Původně měl egyptský rok 360 dní a tři fáze po čtyřech měsících: záplavu, setbu a sklizeň. Měsíční fáze v něm nehrály žádnou roli. Starověký Egypt neměl pevné datum, ke kterému kalendář začínal. Vše se odvozovalo od vlády faraona.

Římský kalendář

Starý římský kalendář byl také lunární a řešený dost odvážně. Měl jen deset měsíců a trval 304 dní, což neodpovídalo ani měsíčnímu, ani slunečnímu cyklu. Podle legendy byl jeho zakladatelem král Romulus v roce 753 př.n.l., kdy založil Řím a tento rok se stal rokem nula. Všechna data se počítala od založení Říma - Ab Urbe Condita (AUC). Druhý římský král Numa Pompilius přidal další dva měsíce a sladil délku roku na 355 dní. Za solárním rokem ovšem římský kalendář stále zaostával o 11 dní. Jména měsíců zůstala zachována a ve většině jazyků se používají dodnes. Nikomu nevadí, že december znamená desátý měsíc, a ve skutečnosti je měsícem dvanáctým.

Vyrovnávání kalendáře se solárním rokem se provádělo přidáním přestupného, třináctého měsíce jednou za čas. Vždy na pokyn velekněze. Neexistoval ale žádný přesný systém. Proto začalo vkládání podléhat politickým a obchodním tlakům. Senátoři vložili do roku své vlády měsíc, aby mohli déle vládnout. Vlivní obchodníci zase, aby mohli déle těžit z privilegií, která v daném roce měli.

Současný kalendář

Současné kalendáře mají základ v kalendáři gregoriánském. Za počátek dne je pokládána půlnoc. Týden má sedm dní a měsíce 28 až 31 dní. Počátek roku byl stanoven na 1. ledna, což bývá obvykle 10 nebo 11 dní po zimním slunovratu.

Při výpočtu přestupných let, tedy roků, které mají únor o jeden den delší (29. únor) se rovněž vychází z gregoriánského kalendáře. Jeden oběh Země kolem Slunce činí 365,242 dnů za rok, tedy necelé číslo. Přestupný rok je ten rok, jehož letopočet není dělitelný 100 a současně je dělitelný 4. Případně letopočet, který je dělitelný 100 a také 400. V této podobě vyhlásil kalendář papež Řehoř XIII. roku 1582, proto název gregoriánský kalendář. (Řehoř = Gregorius).  -ina-

Zdroj: Wikipedie a internet