Jde o čas. Pes upřesní místo, kde leží zasypaný člověk.

28.10.2020

Představte si situaci, že se sesype dům a někde tam pod tím vším zůstanou lidé. Nasadit těžkou techniku není možné. Místo musí nejprve prohledat hasiči a záchranáři se psy. Je třeba dostat ty, co uvízli pod sutinami, ven. Pokud možno, co nejrychleji a nejlépe živé.

Celkem jednoduchá rovnice.

Z pohledu pozorovatele.

Když se nás to osobně netýká, přejede nám možná po zádech husina, zvoláme Bože!, ale podobné příběhy zapadnou mezi spoustou dalších.

Zajímalo vás ale někdy, jak záchranáři se psy vlastně trénují?

Přiznám se, že mě to netrápilo. Ani když jsem ve zprávách s napětím sledovala jejich práci. Říkala jsem si: No jasně, skvěle vycvičení psi. A taky mi bylo jasný, že to asi nebude práce pro každého.

V minulém týdnu šla k zemi dubská restaurace Sokolovna.

Toho využil tým záchranářů se psy, který funguje pod dubskými hasiči. Celý týden tu trénoval s laskavým svolením firmy AZ Demolice, která dokonce obětovala jednoho ze zaměstnanců pro roli figuranta.

Schůzku jsem domlouvala po telefonu s chlapem.

Překvapilo mě, když jsem na místě objevila čtyři úžasný ženský.

Chlap, se kterým jsem mluvila, je vedoucí týmu Miroslav Řeháček. Nejzkušenější členkou a trenérkou psů je jeho žena Petra Řeháčková. Šestici pak uzavírají Monika Krupičková, Lucie Šimková, Nikola Jirásková a Jaroslava Šimková. A samozřejmě, do týmu neodmyslitelně patří jejich psi.

Ženský stály u hromady sutin v červených kombinézách s nápisem Hasiči na zádech.

Takový něžný komando. 😊

Cítila jsem se s nimi fajn. A potvrdila si, že lidé s oblečením od psích chlupů, bývají skvělí parťáci.

Co ti hasiči na zádech?

"My děláme jen záchranářské práce se psy," vysvětlila Petra Řeháčková. "Nelítáme k ohni s hadicemi a nehasíme. Jsme pod dobrovolnými hasiči z Dubí, tak máme jejich obleky."

Takže jen vyhledávání lidí...

"Přesně. Buď v sutinách, nebo v terénech. Když někde spadne barák. Zavolají nás z generálního ředitelství hasičů a my jdeme na věc. Záchranné práce smějí dělat jenom psi, kteří mají atest a jsou vedení v databázi."

Co je třeba k získání atestu?

"Když chceš získat atest, musíš se psem nejdříve na zkoušky. Když je uděláš, tak tě pošlou na atest. A když uděláš i ten, musí pes každé dva roky dělat zkoušky, aby ten atest obhájil."

(Ouha. Jak je člověk mimo vidle, když se na věci dívá z rychlíku...)

Jací psi jsou vhodní pro výcvik?

"To je individuální. Najdou se i psi, kteří na to zkrátka nejsou. Řeší se také velikost psů. Ti velcí se v obtížném terénu těžce pohybují. Malí se sice pohybují lépe, ale když mají někam vyskočit, kam ty nemůžeš, protože je to nebezpečný, tak ten menší zkrátka nevyskočí."

(Okamžitě mi v hlavě seplo, jestli bych svý umazlený čubiny vrhla někdy do něčeho takového....)

A které rasy jsou pro tu práci nejlepší?

"No přece labradoři!"

"Nene, retrívři!," překřikne jí kolegyně.

"Omyl, dámy, ale je to border kolie," vloží se do toho třetí.

Smích......

(To jsem se toho dozvěděla. 😊)

Pracovaly jste i v zahraničí?

"Ne. Když máš atest, stačí sice jen nahlásit, že chceš být v mezinárodní databázi. Obnáší to ale určitá rizika. Já atestaci mám, ale mezinárodní jsem nechtěla."

A důvod?

"Za prvé, musíš být proočkovaná miliónem různých vakcín. Potom, než se na místo dostaneme, trvá to i několik dní. Jenomže, když spadne barák, je ideální, pokud se nastoupí okamžitě. Taky, když tam přijedeš, čeká se. Hasiči nejdříve terén technicky připraví, řeknou, kam můžeš vlézt a kam ne. To není, že vlítneš do baráku a jdeš vyhledávat. A ještě jedna věc. Pro ženské je dost náročné. Zázemí prakticky žádné. Jsi tam několik dní, umýt se není kde... Chlapi to snášejí lépe. Těm stačí jedny trenýrky na týden."

(Smích. A přidaly se i ostatní. Sakra, jak mám v tomhle pracovat. 😊)

Kdo to financuje?

"Tohle máme jako koníček. Stejně, jako dobrovolní hasiči. Jasně, dost náročný koníček. Kdykoli se někam jede, jezdíme svými auty, aby pes měl svůj standard. Stejně, jako když je zásah. Můžeme sice jet hasičským vozem, který pro nás přijede. Jenomže ve svém autě mám pro psa pelech, všechno, co potřebuje, zná to tam, je klidnější. Upřímně řečeno, peníze neřešíme. My jsme rády, když můžeme pomoc a jsme využitý."

Jak je to s figuranty?

"Když se nám podaří sehnat figuranta, je to největší top, jaký může být. V Dubí jsme měli štěstí, že nám firma AZ Demolice půjčila svého zaměstnance. Trénujeme pořád spolu a náš pach už psi poznají. Proto je fajn, když můžeme psa vyzkoušet na někom cizím. Figurant dostane přilbu, rukavice, kotníkovou obuv a musí být oblečený tak, aby v sutinách nějakou dobu vydržel a nebyla mu zima. Vím, jak chutná figurování, tak se o ně co nejvíc starám."

Koukám, že figuranta právě zasypávají. Psi půjdou na věc...

"Ne, to nejde tak rychle. Od doby, kdy se figurant založí, tak tam musí být alespoň dvacet až třicet minut, aby se místo napachovalo. Potom teprve začnou psi pracovat. Ono i v reálu tam lidé často bývají hodiny."

Kdo psy trénuje?

"Trénujeme samy. Dělám to už 13 let. Když jsem začínala, bylo to všechno o obrovském nadšení a elánu. Lidi si hodně vzájemně pomáhali. Dnes, když chceš takového psa vycvičit, jezdíš někam na tréninky a platíš jak mourovatá. Je to takový současný trend mít na všechno trenéra. V našem týmu ty tréninky vedu já a snažím se, aby psi dělali, co potřebujeme."

Jak dlouho trvá, než ho vycvičíš?

"To je individuální. Dnes se stává, že se vezme štěně od maminky a hned se začne s tréninkem, aby mohlo v roce a půl na atestaci. Jenomže pro tak mladého psa je to nesmírně psychicky a fyzicky stresující. Musí v sobě nějak zpracovat terén. Pak ví, že má někoho hledat, musí zapojit mozek. Musí ten pach vnímat a když tu osobu najde, tak ji musí označit štěkáním. Pro velmi mladé psy je to velká zátěž. Takže já začínám tak ve dvou letech, kdy už je pes dospělý. Výcvik záchranářského psa trvá 3-4 roky. Samozřejmě, základní povely, ty musíš cvičit od mala. Když začneš ve dvou letech s přivoláním, to už je pozdě. Příliš mladí psi jsou ještě moc štěněčí a nemají srovnanou psychiku. Ta je přitom v téhle práci poměrně zásadní. Pes a psovod je tým. Musí být sehraní, dokonale spolupracovat a důvěřovat si."

Kde sháníte místa pro trénování?

"Kde se dá. Sehnat například podobné zbořeniště není vůbec jednoduché. Přitom ty tréninky jsou nesmírně důležité. Netrénujeme ale jenom v demoličních prostorách. Trénujeme i v terénech jako jsou les, pole a podobně. Vhodné objekty a prostory hledáme třeba na internetu. Když něco vhodného najdeme, domluvíme se s majitelem a případně s firmou na dalším postupu."

A jaké to je v reálu?

Když něco spadne a ví, se, že jsou tam lidi, hasiči potřebují upřesnit konkrétní místo. Aby věděli, kde začít. Musí nejprve připravit terén pro psovoda a říct mu, kam smí, kam nesmí. Jakmile psi člověka najdou a vytáhne se ven, pak se může teprve začít bourat. Když ale hasiči nevědí, kde přesně dotyčný leží, tak kyblíkují. Tedy, vynášejí opatrně suť po kyblících, a to bývá nekonečný. Práce záchranářů se psy tenhle proces velmi významně zkracuje. A čas, jak víme, hraje při záchraně lidského života největší roli."    -ina-