RECENZE

V bílinské Výstavní síni U kostela jsou v současné době k vidění zajímavé ilustrace Gróňana Árona z Hůrky. Původně byly zahrnuté do dánského výběru mýtů z 2. poloviny 19. století. V Bílině jsou vystavené pod titulem O Igimarasussukovi, který jedl své ženy. A věřte, že motivy ilustrací drží s názvem obstojně krok. Doporučuji proto, abyste tuhle...

Říká se, že je člověk tak bohatý, jak velkou intenzitou dokáže vnímat svět a sdílet své dojmy. Pokud bychom tuhle teorii brali za měřítko, patřil by teplický výtvarník Zdeněk Petřík mezi největší boháče světa. O intenzitě prožitého, a především sdíleného, u jednoho z nejvýznamnějších malířů severočeské výtvarné scény, se můžete přesvědčit na...

To bylo první, co mě napadlo, když jsem vešla mezi plátna Pavla Roučky. A protože jsem hodně empatický a emotivní typ, vybavily se mi i věci související s dynamikou. Takové, které napadnou každou ženskou, i kdyby se do všech světových stran pýřila, že ona ani náhodou. Já ano. Míra dynamiky je jedním z určujících erotických znaků. Ha?

Teplický zámek je prolezlý brouky. (Všude samá kusadla, tykadla, krovky.) Přitáhli 16. května s úžasným výtvarníkem Romanem Frantou na otevření jeho výstavy s názvem My brouci. V Teplicích ji můžete zkouknout do 1. září. Nepíšu až do, protože vím, jak to letí. A než se někteří z vás rozhoupou...

Cesta k vnímání vzkazů, které umělci zakomponují do soch, hudby, do obrazů nebo básní může být samý šutr. Při hledání vlastního prostoru a směru se často člověk ani neotře o inspiraci. Natož, aby jí kdy sklízel. Rázuje šedými úžlabinami všednosti k emocionálním vrcholům, které má za nejvyšší: Už aby padla! Mám hlad! Chci tě!

Když chvíli prší, nebo se do ulic snáší sníh a k tomu ještě parádně fouká, není to na velké špacírování. Takové dny jsou jako stvořené k tomu, aby člověk zapadl někam, kde je sucho, relativně teplo a kde se může třeba duševně občerstvit. Momentálně všechno tohle nabízí vestibul teplického domu kultury. Můžete se tu seznámit s tvorbou fotografky...

Nechtěla bych se jednou dostat do jeho hlavy, napadlo mě při odchodu z přehlídky bytostí Cyrila Kubešky. Přitom jsem za sebou táhla vzpomínku z dávnověku, která se pevně držela futer dveří výstavní síně, ječela, že nikam nepůjde, protože právě našla místo, kde je doma...

V Teplicích jsem se narodila. Znám tu každou ulici, tajné chodby, které vedly z šanovských dvorků, vím, jak chutnal pramen u Hadích lázní, jak se sáňkovalo na stráni v Lipové ulici, kde dnes stojí pečovatelský dům, jak skvělé koupání bylo na Písečáku, na Zámecké nebo Angru. Jsem Teplická duší i srdcem. Proto jsem na výstavu v Regionálním muzeu s...